O nebeském a lidském (Tao-te-ťing a výbor z knihy Čuang-ć)

Studie o klasickém filozofickém taoismu, doprovázená překladem
Tao-te-t’ingu a výboru z knihy Čuang-c’


Ukázky z úvodní studie Jiřího Navrátila:

"…2

Tato kniha je věnována jeho dvěma největším představitelům a jejich dílům a všímá si i jejich působení v celku čínské kultury. O obou myslitelích lze s historikem čínské filozofie Wing-tsit Čanem (Ch) říci, že čínská kultura by byla vypadala úplně jinak, kdyby jejich díla nebyla bývala napsána. Neboť jak konfucianismus, dominantní systém v čínské historii a kultuře, tak importovaný buddhismus nebyly s to uniknout jejich vlivu. Filozofie, náboženství, umění, teorie vlády, lékařství – to vše jimi bylo silně zasaženo. První z těchto knih, Tao-te-ťing (čili klasická kniha o Tau a Te), rozsahem velmi malá, byla tradicí připsána legendární postavě jménem Lao-c’, a její vznik byl v souladu s tím umístěn do 6. století př.n.l. I když existence postavy samé není historicky doložena a dobu vzniku původní podoby díla (která se bohužel nedochovala) nelze přesněji určit, můžeme jeho autora nadále nazývat Lao-c’em čili Starým mistrem (neboť to je jeden z významů tohoto jména), aniž bychom ho ztotožňovali s onou legendární postavou. (Lao-c’ legendy byl prý archivářem na dvoře čouského krále; setkal se též s Konfuciem a snažil se ho poučit. V době, kdy došlo k úpadku státu, odešel z hlavního města a vydal se na západ. Než zmizel lidským zrakům, sepsal svou knihu a předal ji důstojníkovi pohraniční stráže v průsmyku Sien-ku. To je jádro legendy, která obsahuje jinak řadu fantastických prvků.) 2
Kniha sama patří bezesporu k tomu nejhlubšímu, co bylo kdy napsáno. Žádné z klasických čínských děl podobného rozsahu nebylo tak vlivné jako ona, k žádnému nebylo napsáno tolik komentářů. Je to sbírka sugestivních, velmi hutných básnicko-filozofických aforismů…

…3.

…V Čuangově filozofii nacházíme - jak v její stručné charakteristice výstižně konstatuje Wing-tsit Čan (Ch) – podivuhodné sloučení mystického překročení světa s důvěrnou blízkostí každodenní životní realitě, kvietistického ladění se smyslem pro dynamickou povahu světa a života a mysticko-intuitivní zkušenosti s rozumovou reflexí. Postoj „nečinění“ je u něho spjat s duchovním vzletem široce objímajícím veškerou skutečnost. Na rozdíl od Starého mistra mu nejde o reformu společnosti – vznáší se raději na svých toulkách „nad lidský svět“. Klade velký důraz na svobodu jedince a je v tomto smyslu vysloveným individualistou, ale v tomto druhu individualismu není ani stopa egocentrismu. V jeho vidění příroda nejen stále proudí, ale rovněž se ustavičně proměňuje. Tento neustálý proces všeobecné proměny přitom vše – včetně lidských názorů – do značné míry vzájemně vyrovnává. (S tím souvisí Čuangův perspektivistický přístup k rozumovému poznání.) A tak, třebaže tu jde o taoismus v základě stejného ražení jako u Starého mistra, je to taoismus obohacený o nové prvky.
I pro Čuanga a jeho žáky je Tao spíše jakousi „šifrou“ – ve smyslu nad sebe sama ukazujícího elementárně-metafyzického pojmu – než pojmem teoreticko-metafyzickým. A ani u něho nejde – při přece jen nezbytných výpovědích o něm jakožto čemsi v nejvlastnějším ohledu nedefinovatelném – o to jej myšlením uchopit (protože takovýto způsob vypovídání by znamenal protimluv), nýbrž o to kolem něj myšlením jen kroužit a naznačovat něco z jeho povahy. To se děje jednak poukazy na mysticko-intuitivní zkušenost, jednak reflexí o určitých podstatných rysech jevové skutečnosti jako jeho projevech…"

 

Ukázka z Tao-te-ťingu:

"10
Jsi s to usebrat svou duši tak, aby objímala Jediné
a netříštila se?
Jsi s to soustředit svou životní sílu3
a dosáhnout takové měkkosti, abys byl jako děcko?
Jsi s to vyjasnit své vnitřní zření tak,
aby bylo bez poskvrny?
Jsi s to milovat lidi a vládnout říši,
a přitom zůstat nepoznán?
Jsi s to, když se brány nebe otevírají a zavírají,
sedět tak jako samička ptačí?
Jsi s to proniknout vše svým jasným pohledem
a přitom sám nezasahovat?
Potom ploď a živ je,
tvoř, ale nevlastni,
působ, ale nepodržuj,
veď je, ale nebuď jejich pánem!
Tomu se říká: tajemný, skrytý Život.

25
Je cosi – nevymezitelné, beztvaré,
a přece úplné.
Před nebem a zemí bylo to.
Jak tiché, jak prázdné!
Stojí samo a nemění se.
Proniká vším a nic je neohrožuje.
Lze je pokládat za matku světa.
Neznám jeho jméno.
Mám-li je označit slovem, pravím: Tao…"



Ukázka z knihy Čuang-c’:

"5. Kdo má pravdu?

…Nje-čchűe se zeptal: „Nejsi-li ty sám s to rozlišovat mezi dobrým a špatným, mezi užitkem a škodou, umí mezi nimi rozlišovat dokonalý člověk?“ Wang I odpověděl: „Dokonalý člověk je duch. Kdyby se oceán vypařil vlivem žáru, on by nepociťoval horko; kdyby všechny toky zmrzly, nepociťoval by chlad; kdyby bouře rozervala hory a zbičovala moře, nemohlo by mu to nahnat hrůzu. Takový člověk jezdí na vzduchu a oblacích; osedlal si slunce a měsíc a putuje v oblasti ležící mimo svět. Život a smrt nad ním už nemají moc. Co by pro něj tedy teprve mohly znamenat myšlenky na užitek a škodu!“

Úvodní studii napsal, přeložil a poznámkami opatřil Jiří Navrátil.

Vázaná v plátně, přebal, ražba. Formát A5, 208 str. Edice VHLED.

ISBN 978-80-85862-54-9